Zemědělský charakter Horních Měcholup se začal měnit s rozvojem železnice, průmyslu a s urbanizací Prahy ve 20. století. Razantní proměnou prošlo území v jeho druhé polovině, kdy bylo
zbořeno původní venkovské jádro a vznikla rozlehlá sídlištní zástavba deskových bytových domů a navazující dopravní infrastruktura. V posledních desetiletích pokračuje přeměna území doplněním nových bytových domů, občanské vybavenosti a revitalizací veřejných prostranství.

Historický kontext ani charakter okolí nepředurčují jeden konkrétní typ zástavby. Území je výsledkem vrstvení různých etap vývoje a má proto přirozeně heterogenní charakter. Nový obytný soubor v pražských Horních Měcholupech využívá princip heterogenní městské struktury jako odpověď na specifickou polohu pozemku mezi tradiční rodinnou zástavbou a modernistickou strukturou sídliště. Kompozici tvoří dva vzájemně doplňující se typy bydlení – šestipodlažní bytový dům orientovaný do ulice Hornoměcholupská a osm řadových rodinných domů podél klidnější ulice Ovesná. Oba objekty propojuje společný zelený dvůr, přirozený přechod mezi veřejným prostorem a soukromými zahradami.

Cílem koncepce je zajistit důstojnou hranici k rodinné zástavbě, která respektuje racionální, ortogonální myšlení urbanistů sídliště. Reaguje tedy na hraniční charakter pozemku dvěma
půdorysně podobnými, avšak výškově rozdílnými hmotami, které tvoří přirozený komplementární pár. U Hornoměcholupské je umístěn bytový dům jako urbánní bariéra oddělující tiché
vnitroblokové prostory od hluкu z trati a dopravy v sousedství rodinných vil je navržena
řada osmi řadových rodinných domů odpovídajících měřítku a charakteru přiléhající zástavby.

Analýza bytové struktury v širším trhu rezidenčního bydlení ukazuje na poptávku po menších a středních bytech kategorie 1K, 2K a 3K, dostupných pro širší sociální skupiny. Navržená
struktura 39 bytů upřednostňuje rozmanitost kategorií s důrazem na cenovou dostupnost a kvalitu bydlení. Každý byt disponuje balkónem, předzahrádkou nebo terasou.

Architektura souboru pracuje se střídmým výrazem s cílem vytvořit kultivovaný celek s jasnou identitou a dlouhodobou estetickou hodnotou. Bytový dům i rodinné domy spojuje jednotný materiálový jazyk: bílé omítané plochy a terakotové akcentní kovové prvky.